čtvrtek 5. prosince 2013

Boží svrchovanost a lidská svoboda v adventním příběhu Lukáše



LK 1,26 V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova; jméno té panny bylo Marie. I vešel k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí obdařená, Pán je s tebou. Požehnaná tys mezi ženami.“ Ona však byla tím slovem velmi rozrušena a uvažovala, jaký je to pozdrav. 
A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. 
A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 
Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“
Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?“
A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se 
z tebe
 narodí, bude nazváno Syn Boží. 
Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou. 
Neboť u Boha nebude žádná věc nemožná.“ 

Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

Adventní příběh, vyprávěný Marií lékaři Lukášovi léta po Ježíšově zmrtvýchvstání, je plný napětí. Boží svrchovanost líčí Marie jako plán, propracovaný do detailů, dopředu sdělovaný aktérům, očekávající jejich svobodnou vůli a rozhodnutí se zapojit. Není zde zmínka o plánu "B", kdyby Marie neakceptovala tento Boží plán. Pán Bůh nemá plán "B", jako my.

1. Sdělení Božího záměru
2. Obavy a víra
3. Mariino rozhodnutí

Zázračné události se nevyskytují v dějinách rovnoměrně, spíše signalizují něco mimořádného. Před tím mimořádným ale bylo hodně hodně "normálního". Na chudém galilejském venkově vyrůstá ve zbožné atmosféře dívka Marie, seznamující se s dějinami Izraele a Božími zásahy. Ve své skromnosti ani nepomyslí, že by jednou i ona byla součástí oněch nadpřirozených zásahů. V Galilei "pohanů" roste víra díky synagóze a rodině. Boží slovo je třeba pravidelně hlásat a slyšet doma i ve společenství věřících. Byť by toto společenství chřadlo a vnější signály nasvědčovaly tomu, že víra nedochází naplnění očekávaných zaslíbení. Jak by někteří chtěli Pánu Bohu pomoci tím, že si zázraky vymýšlejí anebo lidskou sílou a aktivitou chtějí vyvolat zdání, že se naplňují! Nicméně svrchovaný Bůh má svůj čas - po zásnubách s Josefem, lidsky v nevhodný čas, oznamuje narození Božího Syna dívce Marii. Alžběta očekává dítě v šestém měsíci, před tím neplodná žena, dcera Abrahamova. Příběh je rozběhnut a čeká se na Marii, zda se zapojí.

Být součástí příběhu víry není bez obav a někdy i strachů. Jak to bude? Proč právě já? Proč touhle cestou? Na venkově vyrůstají praktičtí lidé a ona si musela uvědomit složitost situace, která nastane po přijetí dítěte. Podezírání, pohrdání a možná i ztráta Josefa, to vše reálně hrozilo. Napětí mezi Božím slovem sdělovaným andělem, za nimž Bůh stojí, však dodává důvěru rozechvělé ženě. "Neboj se" je pokyn k víře, nejen zde. Znalec lidské fyziologie, Lukáš, musí poslouchat a zapisovat tu část rešerše převzaté od Marie s velkým napětím - "Jak se to stane?". A komentuje to větou "U Boha není nic nemožného". Nejen u neplodné Alžběty, ale i u panny Marie.

Naše rozhodnutí jít do toho, jít do rizika víry, do nejistoty se neobejdou bez víry a pokory. Všemohoucí Pán nás nevtlačí do svých dějin, musíme se rozhodnout na Jeho slovo sami. Marie to učiní větou: "Hle služebnice Páně, děj se mi dle slova Jeho". To je víra! Reakce na Boží slovo, sdělující a připravené jednat. Tím okamžikem se Marie stává součástí velkého příběhu, který nekončí ani v čase vyprávění autoru třetího evangelia. Nepodmíněné přijetí. Neklade si žádná rouna, ani podmínky, ani nežádá o spolupracující osobu (Mojžíš). Je postavena před rozhodnutí, tak se rozhodne a anděl může jít. 

Rovněž my se rozhodujeme na Boží slovo, které činí výzvu pro nás osobně. Jak se zapojím do Božích plánů? Nepromarním šanci falešnou pokorou anebo naopak vkládáním své vůle pozměňujícími návrhy do Božích plánů? Nebudu si klást podmínky a žádat znamení? Učme se od Marie víře, která má obavy, ale rozhoduje se s důvěrou. Pak Boží svrchovanost naplní její život slavnými věcmi.

6.12.2013

Vytrvalost v přímluvných modlitbách Kol 1,9-10 čtvrtek 5.12.2013

Ko 1,9 Proto i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a vyprošovat, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním pochopení, abyste vedli život hodný Pána a ve všem se mu líbili
abyste nesli ovoce  v každém dobrém skutku  a rostli v poznání Boha 
chodili hodně k veškerému zalíbení;


Vytrvalost v přímluvných modlitbách

Jednotlivci a sbory umdlévají v přímluvných prosbách. Ještě čas od času nastane obživení, když se vymysli nová forma (mládež se začne scházet po rodinách mladších lidí, místo "Amen" na závěr zavedeme jinou formuli, když nastane událost ve sboru, která zmobilizuje většinu, atd.) Je to ale ta pravá cesta? Jistě, stereotyp unavuje každého. Ale díky jistým stereotypům zůstáváme naživu, např. díky jídlu, spánku a dýchání. To jsou rovněž stereotypy.

Apoštol se modlí vytrvale a nepřestává. Proč?

1. Modlí se v týmu.
2. Modlí se za své "děti"
3. Modlí se o to nejlepší pro své "děti".

Tým sestává z Timotea a Epafra, který přinesl zprávy z Kolosis. Neměli moderní komunikační kanály, ale modlili se na schůzkách pravidelně. Pavel si "nevyká" (nepřestáváme), ale zapojuje tým. Modlíme se rádi v týmu vytrvalých spolupracovníků? Leckdy se nám nechce, něco nás na lidech zamrzí, ale buďme vděčni za ty, kdo se ochotně modlí. Třeba jednou týdně.

Kdo jsme rodiči, modlíme se pravidelně za své děti, rodiče, vnoučata a sourozence. Vkládáme je do Boží ochrany na každý den, známe jejich nemoci a prosíme za léčbu, jsme informováni o zkouškách, které prožívají, radujeme se z jejich úspěchů. Stejně tak mysleme na přímluvách na ty ve sboru, za které se nikdo nemodlí, protože nemají rodinu, protože se ztralili z "obzoru" díky dlouhodobé neúčasti ve sboru. Pokusme se myslet na "sourozence" ve víře a modlit se za ně. I když nejednají, jak bychom si přáli, i když nás jednou anebo dvakrát neposlechli. I když nám vyjádřili nesympatii. Přujďme do sboru se modlit.

Tím nejlepším není jen časný úspěch, vyléčení nemoci a třeba chudoby, tím nejlepším je setrvání na Boží cestě, jinými slovy hledání a nacházení Boží vůle pro sebe i své nejbližší. Slovo, hlavně to Boží, hraje zde nezastupitelnou úlohu. Tak přineseme "ovoce" svému Pánu ale i okolí, kterým mohou být jak věřící, tak nevěřící.

(Pozn. Úvodní text je citace z ČSP Písma. 
Píšu velkým písmem, kvůli nám starším, kteří už bez brýlí nečteme.)

Hezký den!


Proč tento blog?

Dobrý den,


rozhodl jsem se poskytnout mé úvahy nad texty Písma sv. ze dvou důvodů:



1. Chci vyjádřit názor, že církev chřadne proto, že se jí nedostává Boží pravdy a Boží stravy. Proto, aby se tomu pomohlo, musí napnout síly lidé, kteří sdílejí tento názor, velmi prakticky. Něco pro to udělat a nežít setrvačností, ze zásob. Mé úvahy budou velmi krátké a zcela jistě nevyčerpají látku. Ale snad inspirují někoho.



2. Chtěl bych poskytnout zájemcům hlavně z řad mého sboru CB v Benátkách nad Jizerou, aby v krajní nouzi, týkající se přemýšlení nad BS měli nějakou "minimální" látku ke "snídani". Nad Písmem můžeme uvažovat vědecky - to přenechme teologům, situačně - to přenechávám fajnšmekrům, ale také užitečně a potřebně. Pokud hledáte zdroj, protože potřebujete žít z Božího slova, zde je jakýsi pokus o "předžvykání" potravy.

Rád bych založil po novém roce blog o příčinách chřádnutí církve a rozvinul v ní diskusi. Zde jen zmíním jednu příčinu: Je ní zážitkově založené křesťanství. Kdysi nás trápilo liberálně-intelektuální pojetí víry. Dnes jsme na opačném protipólu: zážitek je centrem křesťanova života. Ale z toho nejde dlouhodobě žít. Je třeba věrně a poctivě zápasit, denně (a já sám vím, jak je to přetěžké) o pochopení tichého a neumlkávajícího Božího hlasu. Naše pojetí křesťanství je v zážitku nad Božím slovem, ne nad zázraky; ty vnímám jako bonus. Křesťanství duchovní zkušenosti nad Písmem. Zvu vás srdečně ke čtení i k diskusi.


Budu moc rád, když si tento blog necháte automaticky zasílat, případně si jej uložíte do "bookmarku", záložky a pak jedním kliknutím otevřete. Pokud mi napíšete koment rovnou, budu vděčný (komentáře jsem zatím povolil, nevím, zda kvůli "spamerům" je nebudu muset vypnout...)



Stanislav Stebel, kazatel CB Benátky nad Jizerou